Icukušima je japonský ostrov ležící ve Vnitřním moři nedaleko Hirošimy.

Je také znám jako Mijadžima. V minulosti ostrov tvořil samostatné město Mijadžima, ale v roce 2005 se spojil s větším městem Hacukaiči. Nejvyšším bodem ostrova je 530 metrů vysoká hora Misen, která byla uctívána lidmi už v 6 století.

Dominantu ostrova je šintoistická svatyně nesoucí stejnojmenný název jako ostrov - Icukušima. Celá památka se rozkládá na ploše 431,2 hektarů, a to nejen na souši – včetně zalesněné oblast na úpatí hory Misen, ale i na moři. Sedmnáct budov a tři architektonické komplex dohromady tvoří dvě svatyně. Hlavní se nazývá Honša a menší z nich se říká Seša Marodo-džindža. Její současná podoba se datuje do roku 1875, ale původní tvar vznikl už v roce 1168, kdy peníze na přestavbu poskytl císařský kancléř, generál Kijomori Taira, v té době nejmocnější člověk Japonska, vybral ostrov jako místo pro svou rodinnou svatyni, která je největší památkou tohoto ostrova.

Icukušima je velký červeně lakovaný komplex sálů a chodníků postavený na nízkých pylonech tak, aby je při přílivu nezaplavila voda. Původně byla tak svatyně postavena proto, aby návštěvníci mohli navštívit ostrov bez vstoupení nohou na půdu ostrova. Vermilionová barva svatyně má odhánět duchy. Pokud jde o svatyni Icukušima, budovy svatyně jsou potaženy vermilionovým lakem, který je také účinný jako ochrana dřeva proti povětrnostním vlivům moře, větru a deště. V roce 1996 byl chrámový komplex zanesen do Seznamu světového dědictví UNESCO.

Snad nejznámější turistické lákadlo ostrova představuje tzv. torii, jedna z největších posvátných bran Japonska. Brána torii, jež jakoby pluje na hladině. To se děje pouze za přílivu, při odlivu zůstává na suchu, obklopena blátem a lze k ní dojít „suchou“ nohou. Patří k nejpopulárnějším turistickým atrakcím Japonska a pouze skrze tuto předsunutou bránu se lidé dostávali na člunech ke svatyni stojící v zátoce na pylonech. Obyčejní lidé totiž kdysi nesměli vstoupit na půdu ostrova, který byl považován za posvátný. Za přílivu vypadá tato rudá šestnáctimetrová kráska z kafrového dřeva, jako by plula po moři, zato za odlivu k ní lze dojít „suchou nohou“. Slavná „plovoucí brána“ je považována za jeden ze tří nejkrásnějších pohledů v Japonsku. Jedná se o největší dřevěnou bránu torii v Japonsku. Na její stavbu bylo použito kafrové dřevo, ční do výše 16 metrů. Její vrchní nosník má 24 metrů a je těžká přibližně 60 tun. Pro zvýšení stability má ke svým sloupům přidány další 4 nohy.