Když přiletíte do Japonska, jedna z prvních věcí, která upoutá vaši pozornost budou přechody pro chodce.

Tak obyčejná a běžná věc najednou nabývá v zemi vycházejícího slunce naprosto jiných rozměrů i pravidel. Dokonce i na první pohled v naprosto nepřehledném chaosu na křižovatce existuje mezi stovkami chodců jakýsi řád. Pravidla jsou zde již na první pohled jiná než v Evropě. Zelená je samozřejmě stále zelenou a znamená jdi, na červenou rovněž jako u nás musíte stát. Hned při prvním přechodu rušnější křižovatky však poznáte, co zde funguje jinak. Pokud se na semaforu pro chodce objeví zelená, platí pro všechny směry najednou. Přijíždějící auta se ve všech směrech zastaví a celá plocha patří chodcům. Nikde vás nebudou ohrožovat vozidla zleva tak, jak jsme tomu v Evropě navyklí. Křižovatku můžete přecházet v libovolném směru, tedy i úhlopříčně. V Evropě jsou takto stavěné křižovatky výjimečné, v Japonsku naopak běžné. Umožňují v přeplněných městech rychlejší pohyb chodcům, kteří nemusí překonávat dva přechody, ale křižovatku si v klidu projdou jejím středem. Kromě čtyř standardních přechodů jsou zde ještě další dva přechody diagonální. Na přechodu pak nejsou jen čtyři zebry, ale pět nebo šest. Z jednoho přechodu se stala dokonce turisticky vyhledávaná atrakce. Šibuja je zřejmě nejrušnější ze 23 čtvrtí hlavního města Japonska Tokia – hudba, reklamy, svítící velkoplošné televize, obchodní centra. Křižovatka v této rušné tokijské čtvrti skutečně vyrazí dech. Davy většinou spěchajících lidí, kteří se vrhají do křižovatky, a přesto se mezi dalšími chodci nezamotají, působí neuvěřitelně. Známá křižovatka Center Gai (sentá gai) se nachází přímo před nádražím Šibuja a je nejfrekventovanější křižovatkou na světě. Šibuja je Mekkou všech japonských přechodů.

Po přechodu na křižovatce v tokijské čtvrti Šibuja ve špičce projde 2 500 lidí na každou zelenou. Je to největší atrakce Tokia. Není se čemu divit, vždyť je to největší přechod světa. Každé dvě minuty se tady dá ve špičce do pochodu dva a půl tisíce lidí. Ten přechod je v centru Tokia u stanice Šibuja. Kříží se tady čtyři ulice. Nikdo se zde na nikoho nedivá divně. Tady je to normální, že si lidé dělají selfie. Zvednuté ruce, oči upřené vzhůru. Pohled z výšky. Tenhle přechod je taková atrakce, že v průvodcích se píše, odkud se na něj má člověk dívat. Chcete-li si hemžení na křižovatce prohlédnout z výšky, zajděte si do kavárny Starbucks, odkud je na celou křižovatku skvělý výhled, pokud vás neodradí dlouhá fronta.

Uprostřed toho všeho je místo, které člověka přiměje, aby se zastavil a dojal. Před hlavním východem z nádraží stojí bronzová socha psa Hačikó, který mezi lety 1924 – 1935 den co den ve stejný čas čekal před nádražím na svého pána, protože nevěděl, že jeho pán je už mrtvý. Jeho pán zemřel v roce 1925. Získal přezdívku „Věrný pes Hačikó“ a roku 1934 byla na jeho počest odhalena bronzová socha. Právě tento věrný pes tu čekal na svého zesnulého pána několik let, než sám zemřel a stal se tak symbolem věrnosti a vytrvalosti, inspiroval i několik filmů. Nyní slouží jako známé místo pro setkání, podobně jako socha na Václavském náměstí v Praze.